V péči o onkologické pacienty došlo za posledních 20 let k výraznému pokroku. Jsou dostupné zcela nové třídy onkologických léků. Snad žádný jiný obor nezaznamenal v posledních dekádách takovou proměnu. Přibylo ohromné množství převratných léčiv a vědci zkoumají stovky dalších nadějných molekul. Značná část nádorových chorob odhalených v časných stadiích je dnes zcela vyléčitelná. Z některých typů rakoviny se pak díky lepší léčbě stává v podstatě chronické onemocnění, s nímž pacient žije i dlouhá desetiletí.
V článcích o nových léčebných možnostech se objevuje řada pojmů, které je dobré znát, například cílená léčba. Za cílenou léčbu se v onkologii označuje taková léčba, která míří přímo na nádorovou buňku. Obvykle má vysokou účinnost a méně nežádoucích účinků než klasická chemoterapie. Rozvoj cílené léčby umožnuje poznání v oblasti genetiky a vyspělejší diagnostika. Dříve „homogenní“ choroby, označované jako rakovina určitého orgánu, se náhle rozpadají na množství specifických onemocnění dle genetického profilu. Logickým důsledkem je vyšší cena těchto přípravků – jsou vyvíjeny a vyráběny pro mnohem menší skupinu pacientů při podobných či spíše vyšších nákladech.
Samotné účinné látky, tzv. monoklonální protilátky, jsou obvykle produkovány geneticky upravenými živými buňkami. Hovoří se potom o takzvané biologické léčbě. Je potřeba neplést s různými doplňky stravy odkazujícími na blahodárné účinky rostlin, hub a podobně, což by označení „biologická“ mohlo evokovat.
Dalším pojmem, s nímž se můžeme u moderní léčby setkat, je imunoterapie. Imunoterapeutické léky ovlivňují imunitní systém člověka tak, aby dokázal rakovinné buňky sám likvidovat. Prozatím je dostávají především pacienti s metastazujícím melanomem či s karcinomem močového měchýře, případně s některými typy karcinomu plic. Leč tyto léky jsou velmi slibné i v dalších oblastech.
Do krajnosti je fenomén cílené léčby dotažený u léčiv, jež se dotvářejí přímo pro jednoho konkrétního pacienta s využitím jeho vlastních bílých krvinek. Tak je tomu v případě imunoterapie pomocí CAR T-lymfocytů.
Léčba těmito moderními onkologickými léky je vázána na takzvaná komplexní onkologická centra, které s nimi mají dostatek zkušeností a disponují potřebným odborným i technologickým zázemím. Pacient se s léky z těchto skupin může setkat také v klinické studii, jež zkoumá některou novou nadějnou látku.
Nutno zdůraznit, že klasické léčebné postupy nejsou přežité, nevhodné či neúčinné! Mnohdy se ostatně popsané moderní léky kombinují s chemoterapií a radioterapií, což zvyšuje účinnost. Ohromný význam má v onkologii nadále chirurgické řešení, tedy vyříznutí nádoru, které je základním způsobem léčby tzv. solidních (pevných, ložiskových) nádorů.
Příklad, jak inovativní léky snižují úmrtnost
Zatímco v roce 1980 se rakovina plic brala jako jedna nemoc a léčila se podle univerzálního léčebného protokolu, dnes rozlišujeme vícero forem mutací, takže můžeme na každou použít cílenou moderní léčbu. Díky tomu např. ve Velké Británii klesla úmrtnost o 37 %.
