Naprostá většina nádorů spadá do kategorie nezhoubných. Jde o nahromadění normálních nebo nepříliš změněných buněk stejného typu. Můžeme uvést například děložní myom (přítomen zhruba u 30–70 % žen plodného věku) nebo lipom (tuková boulička v podkoží).
Nezhoubný nádor má většinou ostré ohraničení a nevytváří metastázy. Pokud při svém růstu tlakem neohrožuje funkci důležitých orgánů (například meningeom – nezhoubný nádor mening čili obalů mozku), není zpravidla životu nebezpečný. Léčba je zpravidla chirurgická. Pokud je nádor odstraněn celý, nedochází zpravidla k recidivě. Mnohdy stačí nádor sledovat a odstranit jej v době, kdy působí potíže, například krvácí, utlačuje okolí, bolí. Již zmíněný myom se neodstraňuje, pokud nečiní obtíže (bolest, potíže při močení, silné krvácení) nebo nebrání-li otěhotnění.
Cysty – někdy se označují jako pseudotumory – jsou ohraničené útvary, které mají svou výstelku a různý obsah. Mohou se zvětšovat tím, jak "nasávají" tekutiny, ale spontánně nerostou.
K nezhoubným nádorům patří i velmi časté genitální bradavice (condylomata accuminata), které jsou projevem infekce lidským papilomavirem (HPV typů 6 a 11). Tady jako prevence funguje očkování. Vzácnějším projevem infekce tímto virem je tzv. papilomatóza hrtanu. Jde o onemocnění malých dětí, které se infikovaly při průchodu porodními cestami matky – nositelky HPV typů 6 a 11. Výrůstky v hrtanu mohou vést k poruše vývoje řeči i dechovým potížím. Problém je, že tyto bradavice a papilomy se rády vracejí.
Taktéž "normální" kožní bradavice jsou důsledkem infekce HPV, který je všudypřítomný, a záleží jen na vnímavosti jedince, zda se u něj bradavice objeví. Tady jde však zpravidla jen o kosmetický problém.
