Informace léčí

Dnes osmadvacetiletý zubní technik Daniel Chmelíček prošel v životě velkou zkouškou. Už dvanáct let jej dělí od chvíle, kdy se (paradoxně díky neuvěřitelně bolestivému úrazu) přišlo na vzácný nádor, který rostl v jeho paži. Léčba naštěstí zabrala. Dnes je Daniel úspěšný ve své profesi a pomáhá onkologicky nemocným v rámci Nadačního fondu Pink Bubble (více na www.pinkbubble.cz). 

Štěstí v neštěstí 

Když mi bylo 16 let a chodil jsem do druhého ročníku na střední zdravotní škole, začalo mě bolet levé rameno. Taková tupá bolest, asi jako když se při sportu natrhne sval. Jenže mně se nic takového nestalo, zdánlivě to nemělo příčinu. Rentgen nic neodhalil. Týdny plynuly a mě v rameni bolelo víc a víc.  

Na výletě na Lipně se stalo, že jsem na levou ruku upadl a něco se v ní zlomilo. Přišla bolest tak nesnesitelná, že se mi zatmělo před očima. Ujít pár set metrů do kempu mi trvalo asi hodinu. Abych vůbec usnul, snědl jsem ten večer celé plato léků proti bolesti. A na druhý den rovnou k lékaři.

Na rentgenu tentokrát bylo viděl zesvětlení kolem kloubní hlavice. Já už v té chvíli tušil, že může být hodně zle. Ve škole jsme zrovna předtím probírali onkologická onemocnění. To, co bylo vidět na mém rentgenovém snímku, bylo hodně podobné snímkům nádorů na kostech. Poslali mě ještě na zvláštní vyšetření do Motola k panu doktoru Dupalovi. Ten ihned rozpoznal nádor. Následná biopsie ukázala na Ewingův sarkom. To je zhoubný nádor kosti, který postihuje hlavně mladé lidi. Má tendenci se agresivně šířit, nemocní mají poměrně špatnou prognózu. 

Následoval kolotoč šesti silných chemoterapií. Vypadaly mi nejen dlouhé vlasy, které jsem měl až po prsa, ale i obočí, řasy, veškeré ochlupení. Já se ale nezhroutil, nelitoval se, byl jsem odhodlaný bojovat a vyhrát. Všechno v životě beru tak, jak to přichází, a tohle nebyla výjimka. Po chemoterapiích přišlo ozařování a poté operace, při které mi vzali 60 procent pažní kosti a část okolních svalů. Pak jsem podstoupil ještě osm menších chemoterapií.

Úraz, který jsem utrpěl na Lipně, mi paradoxně asi zachránil život. Kdyby se nestal, přišlo by se na nádor později a mohlo být už pozdě. V době diagnózy už nádor začal metastazovat do plic.

Práce zubního technika je krásná. Náročná, ale krásná, dělám ji velmi rád. Je při ní potřeba jemná motorika. To, že mám umělou náhradu většiny pažní kosti a přišel jsem o část okolních svalů, mě prakticky neomezuje. Okolní svalová vlákna přebrala funkci těch chybějících. Jediným omezením je trochu menší pohyblivost levé ruky, která by se neměla přetěžovat. Člověk se ale naučí nějaké grify, díky kterým postupně zvládne všechno. Věnuji se sportu a naplno si užívám života, cestování, přátel. 

Pomoc pacientům 

Dnes chodím už jen na pravidelné kontroly a věřím, že se nemoc nevrátí.

Přes kamarádku jsem poznal lidi z Nadačního fondu Pink Bubble, který plní přání onkologicky nemocným, pořádá výlety a pobyty pro vyléčené pacienty a jejich rodiny. Pomáhá nejrůznějšími způsoby. Jak fungují splněná přání: pacient vysloví, co by si nejvíc na světě přál, co by mu během léčby udělalo radost či naopak na co by se mohl těšit po léčbě. Dárci pak na účet Pink Bubble přispívají a pomáhají tak jednotlivá přání vyplnit.

Našel jsem v Pink Bubble výbornou partu, která funguje vlastně jako rodina, a také svou současnou přítelkyni. Spolu s dalšími bývalými pacienty teď můžeme „Bublině“ vrátit její péči a rádi pomáháme s realizací jejích projektů. Jsem rád, že spolu s těmito lidmi můžeme pomáhat těm, kterým onkologické onemocnění také zasáhlo do života stejně, jako před lety mně.